kroniky Prastarých

 

    Kroniky Prastarých


    O tom, co bylo nejdřív, se toho ví velmi málo. Jediný pramen jsou nejstarší elfí písně, které jsou vlastně ozvěnou vesmírné hudby a zpěvu stvořitelů.
    Neboť písně přetrvají věky.

    O stvoření Nyataru

    Nejprve nebylo nic, jen mlhavá tmavá prázdnota. V té se objevila bytost. Vypadala jako velká a jasná hvězda. Bylo jí samotné velmi smutno, ale vycítila blízko další bytost - hvězdu. Spěchala k ní. Sblížily se a radovaly se spolu.
    Nezpívá se o tom, jak dlouho takto žily. Někdy po tomto jejich setkání však otřásla tmavou prázdnotou podivná vibrace, velmi vzdálená hudba. Zněla cize a zdálky, musela to být ozvěna z jiných sfér. Zazněla slabě, avšak byla tak krásná, proměnlivá a dokonalá, že si ji bytosti světla okamžitě zamilovaly.  S hudbou přišla i vidina. Vidina kulatého světa s mořem a souší obydleného množstvím různých bytostí. S hudbou se sférami neslo i jméno tohoto světa, i když sotva zřetelně: Ea.
    Tato hudba zpívala o světě, který byl někde stvořen a existoval.  Byla tak silná, mocná a krásná, že rezonovala i do jiných sfér. Ten cizí svět byl plný krásy, živých bytostí a silných příběhů.
    Těm dvěma bytostem světla se to líbilo a zatoužili vytvořit si takový svět. Byly plné radosti a lásky z hudby, kterou zaslechly. Pamatovaly si vše, co slyšely. Některé hudební pasáže byly smutné, jiné velmi silné a agresivní. Tato část se Bytostem světla moc nelíbila, ale přesto si celou hudbu zpívaly neustále dokola, protože jako celek je to naplňovalo velikou radostí. Při tom si Hvězdy postupně některé části hudby, kterým nerozuměli, nebo které se jim tolik nelíbily, přizpůsobily podle svého. Většinou melodii ještě obohatily, méně často zjednodušily. Vnesly do ní něco ze sebe, své představy. Tak se stalo, že některé věci, které byly v původní vesmírné hudbě původně zamýšlené a měly být vneseny do fyzického světa, byly provedeny jinak.
    Bytosti světla zpívaly tak dlouho, dokud nebyly se svým dílem spokojené. Pak se rozhodly svět skutečně vytvořit. Zjistily však, že postavení tohoto světa pro ně samotné bude trvat velmi dlouho.
    Navíc ve vidině světa spatřily mnoho živých tvorů. Usmyslely si, že nechtějí být samy a chtěly se o radost podělit s jinými bytostmi, než jsou ony. Stvořili si proto po vzoru zemských tvorů své potomky, syny a dcery, aby jim svět ukázali a mohli se podílet na té nádheře. V hudbě totiž zaslechli i to, že na stavění světa se podílelo mnoho tvořivých bytostí.
Tak vznikly dcery jedné hvězdy a synové druhé hvězdy. Jedna v sobě totiž nesla více ženského, druhá zas více mužského prvku. Dcer bylo pět a synů také.

    Zároveň zjistily, že tam, kde nebylo nic, byl najednou sluch, zrak a čich.
    Od hudby byl krůček ke zpěvu a od zpěvu k řeči a různým zvukům. Rozhodly se, že si dají jména. Dlouho rozjímaly a hledaly správné jméno. Nakonec se dvě stvořitelské hvězdy pojmenovaly Athel a Olgerd. Atheliny dcery také našly svá jména:   Niram, Brean, Kenna, Erya a nejmladší Ardea.
    Olgerdovi synové objevili takováto svá jména: Ingar, Aevar, Duon, Urul a Alhelor.

    V temnotách však sídlila jiná bytost. Bezejmenná, zadumaná, sebestředná. Zachytila ozvěnu vesmírné hudby, ale mnoho ji to nezajímalo. Více ji však vyrušilo světlo, které se začalo linout z velké dálky, kde se sblížili Athel a Olgerd. Světlo zesílilo, když spolu ty dvě hvězdy zpívaly a  ještě mnohonásobně víc , když byli stvořeni synové a dcery bohů.  Pocítil k nim nenávist, protože myslel, že je v temnotě sám. Zášť byla o to větší, když zjistil, jakou nádheru spolu tvoří a slyšel, jakou se ještě chystají vytvořit. Slyšel, jak se pojmenovali a záviděl jim, že je to napadlo jako první. Protože pojmenováním se věc objeví, stane skutečnou a podmaní. A podmanit si vesmír, o to Bezejmennému šlo.
   
    Pak se bytosti světla pustili do tvoření světa, pro nějž našli ve svých srdcích jméno Nyatar.

    Olgerd vytvořil souš a vyzdvihl hory. Pak stvořil lidi a trpaslíky.

    Ingar našel zálibu v tvoření zejména z kamene a kovů. Stavěl s Olgerdem hory a dával do země kovové rudy a drahokamy.  Jeho doménou je oheň.

    Aevar vytvořil povětří a mraky. Jeho doménou je vzduch.

    Duon vyhloubil moře a z hor k němu přivedl řeky. Jeho doménou je voda.

    Alhelor všem na práci svítil.

    Urul pomáhal kde to šlo, zejména s těžkými pracemi. Byl velmi silný, ale i bystrý. On si první všiml Bezejmenného a jeho škodění.
   
    Athel rozsvítila na nebi další hvězdy, protože milovala světlo jako Olgerd a všechny jejich děti. Pak vytvořila elfy a hobity.

    Niram, nejstarší dcera, našla zalíbení v moudrosti a vědomostech.  

    Brean vytvořila zvířata. Její říší je les.

    Erya nechala vyrůst rostliny a starala se o jejich plody. Její doménou je země a úroda.

    Kenna byla nejvíce ze všech naplněna starostlivostí a milosrdenstvím. Pomáhala všem a předávala zvířatům i myslícím bytostem lásku.

    Ardea  byla divoké dítko, v srdci měla nejsilnější oheň. Protože většinu práce si rozdělili již její bratři či sestry, dodávala jim aspoň odvahu a radost. Velmi si oblíbila draky, kteří byli tvarem stejní jak je známe, duše však měli čisté. Neboť tak je stvořila a vyzpívala Athel, jelikož původní idea draka se jí zdála moc krutá. Ardea se s draky nejraději proháněla po nebesích a mezi hvězdami. Byly to tvorové vyjímeční, neboť nepotřebovali nutně dýchat jako ostatní zvířata.

    (na dokončení se pracuje)


 

TOPlist